Leden 2013

Lidé nejsou hračky.

26. ledna 2013 v 14:00 Zamyšlení

Lidé nejsou hračky.

Prožila jsem si už tolik her s lidskými city a tolik pokoušení toho, co ten druhý vydrží ...

... Každý jednou dojde do bodu, kdy už ale NEvydrží. Kdy ani nebude chtít vydržet. Co když se to děje právě teď a tady? - Ano, v tento moment se nabízí otázka: Proč to všichni děláme?

Proč neustále HRAJEME? Proč druhé máme na všechno možné, jen ne na to, abychom je obyčejně MILOVALI?
Proč lidé lezou do vztahů s lidmi ze všech možných důvodů a pro všechny možné účely, jen ne proto, aby je...ano...Obyčejně MILOVALI?

Proč bývá nejvíc ublíženo právě tomu, kdo do "toho" jde s upřímným citem? Proč bývá nejvíc ublíženo právě tomu, kdo miluje a nepřeje si nic jiného, než jen lásku?
... To někdo skutečně chce, aby tenhle cit zmizel, aby se ho lidé báli?

Proč ti, kteří nesedí na zadku, ale vážně hledají lásku, se tolikrát spletou? Tolikrát je něco / někdo "zradí"? Tolikrát narazí na to, co jim dokáže nejvíc ublížit na místo toho, co je udělá šťastnými?

Proč se to děje? ...

Také máte někdy pocit, že se vám děje něco "špatného"? Něco "zlého", co postrádá smysl, prostě vám to chce jen ublížit? Je to přirozené. Prožijte si ten pocit a pusťte ho dál. Až odejde tma, uvidíte světlo. A v tom světle naleznete i odpověď.

NEUSTÁLE NACHÁZÍME VĚCI, KTERÉ K NÁM NEPATŘÍ, ABYCHOM MOHLI OBJEVIT A HLAVNĚ VIDĚT TO, CO JSME MY.
HLEDÁME LÁSKU A NEUSTÁLE NACHÁZÍME TO, CO NENÍ LÁSKA, ABYCHOM SI UVĚDOMILI, CO LÁSKA JE.

Kdo jsme my...?
Kdo je láska...?
Odpovězte si sami. ♥

... dokud si jednoznačně neodpovíme, dál se to bude dít, ale věřte mi - nikdo vám nechce ublížit. Jste na cestě, na cestě za něčím úžasným.

... Já si přeji už jen obyčejné věci, které znamenají mnoho. Chc vedle sebe člověka, který mi bude oporou, který mi utře slzy, když pláču, který mě půjde zahřát, když mi je zima, který mě obejme, když to potřebuji, chci někoho, kdo mi vykouzlí úsměv na tváři, když jsem smutná. Nepotřebuji člověka, který o mně bude vědět 578554545 informací, ale člověka, který bude VĚDĚT i beze slov. Nepotřebuji člověka, který mě bude chápat do posledního puntíku, ale člověka, který tu bude se mnou, ikdyž nechápe. A hlavně chci někoho, komu totéž budu moct dát i já. ♥ Na měsíc? Na rok? Klidně i na vždy.
Terinka.

Píseň , která mě chytila za srdce.

19. ledna 2013 v 13:04 Hudba

Jediný , co mám.


Možná je řešení sebrat se z dveří, směle jít,
ač mučím nohy sebevíc, máš mý city ve velení . . .
Možná si to tvoje srdce prostě už přeje jít
a všechny vnitřní zdělení už vidíš jako vězení.
Možná to napsal osud a nám zbyl jenom scénář,
potkat tě dřív tak happyend je závěrečná scéna.
Možná tě taky mrzí, že už v očích nemám démant,
páč každej si k sobě přejem napsat cizí jména.
Možná začnu bejt fér a přiznám, že jsem dělal chyby,
ale dozvím se to až budem oba u jiný kliky.
Možná jsou to jen zvyky žádná vášeň ani city,
a stejně nás jen zajímá jak přežít ten život v krizi.
Možná bychom to měli nechat tím časem odejít,
když není cesty jak tu propast mezi náma obejít.
Možná čekáš na vlak, co jezdí v lepších kolejích,
a ve tvý hlavě je dům z našich snů na popel shořelý.

REF: Snad mám kam jít do tmy,
doufám že neodcházíš.
Já už vím že ty,
jsi to jediný co mám, mám, mám
jsi to jediný co mám, mám, mám
jsi to jediný co mám, mám, mám
jsi to jediný co mám, mám, mám

Možná si nejsme souzeni, jsme jiný druhy sloučenin.
Nepřežili jsme v soutěži, kde všichni soupeři stejně jdou k zemi.
Možná jsme mezi loužemi, ale z nouze jsme zmoudřeli.
Na mou čelist jsme zkoušeli, že střepy jdou slepit.
Možná po všech těch kázáních zbyde prázdná skříň,
a zázračných pár sta dní pozná jen záznamník.
"Snad mám kam jít" až budu spráskaný se bát na týhle k hostu žádaný ani na nočním nádraží.
Možná z pohádky budem jen zlevněnou povídkou,
a samou pusu prořízlou tě osud nechá klopýtnout.
Možná mě skolí soud, budu jen vzpomínkou,
nechtěnou prohlídkou, kde se tvá loď bojí plout.
Až se ty řádky dopíšou, možná můj cit jak závaží od tebe odříznou.
A já budu jenom tou zatoulanou obsílkou, co nestihnou se tvoje oči prohlídnout.

REF: Snad mám kam jít do tmy,
doufám že neodcházíš.
Já už vím že ty,
si to jediný co mám, mám, mám
si to jediný co mám, mám, mám
si to jediný co mám, mám, mám
si to jediný co mám, mám, mám

REF: Snad mám kam jít do tmy,
doufám že neodcházíš.
Já už vím že ty,
si to jediný co mám, mám, mám
si to jediný co mám, mám, mám
si to jediný co mám, mám, mám
si to jediný co mám, mám, mám

Tvoje oči.

12. ledna 2013 v 19:10 Moje
Tvoje oči.
Tolik krásy, tolik prázdnoty.
Chtěla jsem jen skočit.
Ponořit se do tvé nevinnosti.
Podívej se.
Všude tolik barev, tolik tvarů, věcí, lidí. A já.
Vidíš je, vidíš mě, to důležité Ti však uniká.
Až je zavřeš, tak poznáš ...
... důležitost všeho, co jim neviditelné je,
ostatní je pouhá blamáž.
Zavřeš je a až poznáš sebe; poznáš mě.

417 dnů a 11 hodin.

5. ledna 2013 v 1:41 Moje
Proč nás spojuje jenom to bolestný míjení?
Jsi úplně stejnej,
jako tisíc dalších,
tohle moje hlava křičí,
srdce mlčí,
tiše se trápící.
Stali jsme se na moment ztělesněním vášně,
jen já a Ty.
Už musím odejít, prosím, měj se krásně.
Naposledy políbím tvé rty.